Prvni nastroj nebyla zbran. Byla to nadoba. Neco na sbirani, uchovavani, noseni. A kdybychom prestali vypravet jenom hrdinsky pribehy a zacali vypravet sberatelsky, svet by mozna byl trochu jinej.
Druhej je "Daughters of the Forest" od mexicky reziserky Otilie Portillo Paduy. Je o dvou mladejch zenach ktery zkoumaj houby. Jsou vedkyne. Ale vyrustaly v indianskejch rodinach, takze pro ne houby nejsou jenom predmet vyzkumu. Jsou soucasti vesmiru. Kritici tomu rikaj "imersivni sci-fi dokumentarni film". Zni to protichudne, ale je to presne to, co Le Guin myslela. Veda a mytus se prolinaj. Minulost a budoucnost. Racionalni a magicky. A ted to hlavni pro lidi co delaj se zvukem a hudbou. Protoze kdyz neni hrdina a neni bitva, tak se zvukovej design stava hlavnim vypravecem. V "Daughters of the Forest" delala hudbu Hannah Peel. Typ co umi udelat elektroniku organickou a akusticky nastroje kosmicky. Predstavuju si jak do toho vpletala lesni zvuky, sepot podhoubi, ptaci zpev. "Age of the Mother" je jeste remeslnejsi. Celej tym si tocil, strihal a nahraval zvuk sam. Kazdy zasusteni listu ma vahu. Pro skladatele je to desivy i osvobozujici zaroven. Jak pises hudbu k filmu kde je hlavni postava doslova les? Podrobnej rozbor tyhle novy estetiky je tady: Le Guin houby a tasky jak CPH DOX znovuobjevuje film.
Takze jestli uz mas dost hrdinskejch eposu a chces videt film co nehleda odpovedi ale uci zasnout a sbirat, koukni na tyhle filmy. Ted jsou na CPH:DOXu, snad se dostanou i k nam. |
Добавить объявление
Связаться с нами
